Cz: Svobodné zednářství

Svobodné zednářství

Zdroj: Wikipedie

Svobodné zednářství je označení pro různé historické a sociální jevy spojené s neveřejnými sdruženími – bratrstvy organizovanými v lóžích a přijímajících nové členy na základě kooptace během iniciačního obřadu.

Původ i název zednářů se odvozuje od cechů zedníků a stavitelů. Za významný mezník v dějinách zednářství bývá považován rok 1717, kdy byly čtyři londýnské lóže spojeny do první velkolóže v čele s velmistrem.[1] Rozmanitost fenoménu zednářství nelze vtěstnat do jednoduché definice. Charakter lóží býval aristokraticko-měšťanský až elitářský a kosmopolitní, jeho zaměření sociálně etické, s cílem budování „duchovního chrámu humanity v lidských myslích a srdcích“, sloužící k podpoře a emancipaci neprivilegovaných vrstev. Tento účel od 19. století vzhledem k postupné občanské a sociální proměně společnosti začal pozbývat původní smysl, původní ideály pak podle některých názorů mohly někdy nahradit osobní zájmy členů privilegované skupiny.

Původ

Původ zednářství je odvozován z cechů středověkých stavitelů chrámů, ale skutečné zednářství se objevuje až v novověku a při jeho formování působilo více různých vlivů.

O původu zednářství také existují nejrůznější legendy. Podle tzv. Chrámové legendy se zednářství odvozuje od Hirama Abiffa, stavitele Šalamounova chrámu, podle jiné hypotézy se svobodní zednáři měli snažit navázat na odkaz řádu templářů, který byl zrušen v roce 1307.

Organizace

Strukturu této organizace tvoří systém tzv. lóží; existují lóže a velké lóže nebo velké orienty. Stoliční mistři jsou svobodně voleni členy lóže do čela lóží. Členové lóží rovněž volí velké mistry vyšších útvarů. Zajímavostí je, že Velmistři jsou voleni na konkrétní období, které trvá jeden rok a po jehož skončení získávají funkci strážce dveří. Získávají záměrně z nejvyšší, jednu z nejnižších pozic. Základním článkem je lóže, která musí být tvořena nejméně sedmi činnými členy ve stupni mistra. Činní členové jsou takoví, kteří se účastní všech zasedání. Schůze v lóži se koná nejméně jednou měsíčně. Její účely mohou být různé, od přijímání nových členů, po slavnostní, smuteční nebo poradní shromáždění. Schůze se tradičně označují jako práce. Kromě tradičních rituálů jsou hlavní součástí jejich prací tzv. kresby, jakési přednášky o zednářské symbolice a jejím filosofickém významu, případně o dalších tématech.

Svobodné zednářství a katolická církev

Přestože kritici Svobodné zednáře často chápou jako náboženskou organizaci, oni sami toto spojení odmítají a označují se za bratrstvo. Protože se postoj k náboženství liší podle doby a regionů, mohli svobodní zednáři a stále mohou vyznávat rozdílná náboženství. Nejednoznačná je pozice zednářství ve společnosti. Na jednu stranu bylo roku 1738 bulou In Eminenti papeže Klementa XII. prohlášeno za kacířství, na druhou stranu byli mezi zednáři panovníci i biskupové (např. britský král Jiří IV.; spekuluje se též o papeži Piovi IX., který se ale později k řádu nehlásil, byl lóží vyloučen).

Někteří zednáři byli zastánci deismu, někteří byli židé. Vliv náboženství na činnost lóží je v dnešní době ještě menší.

Současný postoj katolické církve ke svobodnému zednářství je obsažen v deklaraci Kongregace pro nauku víry Declaratio de associationibus massonicis z roku 1983. Tato deklarace byla vydána v reakci na skutečnost, že nový Kodex kanonického práva výslovně svobodné zednářství nezmiňoval. Deklarace uvádí, že katoličtí křesťané náležející ke svobodnému zednářství se nacházejí ve stavu těžkého hříchu a nemohou přistupovat ke svatému přijímání.

Zednářství v Česku

Za předchůdce českého zednářství bývá považováno Bratrstvo obruče a kladiva doby Václava IV., které od r. 1382 vybudovalo dnes zaniklou kapli Božího Těla na pražském Dobytčím trhu.

Jedna z legend uvádí, že historicky první zednářská lóže byla v českých zemích založena v Praze dne 24. června roku 1726 v pražském paláci hraběte Františka Antonína Šporka (1662-1738) za přítomnosti anglického zednářského velmistra Anthonyho Sayera. Autorem této legendy je Karel Sabina,[10] který je zveřejnil prvně v časopise Zlatá Praha. Od něj je převzali i historik Josef Svátek a zednářský historik Lajos Abafi. Podle pozdějšího pátrání historika Josefa Volfa však Sayer Prahu nenavštívil a také sám Špork v uvedený den v Praze nebyl.

První prokazatelně existující zednářská lóže byla založena v roce 1741 francouzskými důstojníky pruské armády, která obsadila Prahu. Tato nejprve bezejmená lóže byla pojmenována U tří korun, poté U tří hvězd a ještě později U tří korunovaných hvězd.

Mezi známé české zednáře řadíme osobnosti např. Jan Evangelista Purkyně, František Palacký, Alfréd Justitz, Alfons Mucha, Milan Rastislav Štefánik, František Křižík, Edvard Beneš], Jan Masaryk, Karel Čapek, Josef Čapek, Jan Neruda, Julius Zeyer, Viktor Dyk, František Ladislav Čelakovský, Pavel Josef Šafařík, Josef Kajetán Tyl, František Ladislav Rieger, Karel Sabina, Josef Svatopluk Machar, Antonín Jaroslav Puchmajer, Ignác Antonín Born, Josef Václav Frič, František Gellner, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Weinfurter, Alois Rašín, Jaroslav Preiss, Václav Klofáč, Václav Maria Havel, Antonín Švehla, Vlastimil Tusar, Ivan Odilo Štampach, Zdeněk Štěpánek, Martin Štěpánek, Ladislav Syllaba a Jiří Syllaba.

V Česku se obnovují po roce 1989 tyto lóže:

• Comenius 17.11. 1989, Praha;
• Dílna lidskosti, Praha;
• Cestou světla, Brno;
• Lux in tenebris, Ostrava;
• Bratrství, Podivín.

V roce 1991 je založena první lóže, pracující ve Skotském Ritu Starém a Přijatém v Československu podle regulí a řádů GLdF (Velká lóže francouzská - Grande Loge de France), nazvaná Tolerance. V roce 2002 vzniká Velká Lóže Zemí Českých s lóžemi Tolerance (Praha), Templum Sapientiae (Brno) a 7M (Praha). Nyní pod ní pracují tyto lóže:

• Lóže Tolerance (Praha)
• Lóže 7M (Praha)
• Lóže Nautilus (Praha)

Skotský Ritus Starý a Přijatý (anglicky Ancient and Accepted Scottish Rite), patří mezi nejrozšířenější Rity na světě. V oblibě jsou zejména jeho vyšší stupně. Bývá charakterizován jako iniciační a tradiční Ritus, který přijímá bratry od prvního do třicátého třetího a posledního stupně postupně podle jejich pokroků a tak, jak se zvyšuje jejich vzdělávání. Jak z definice vyplývá, klade důraz na adjektiva „iniciační", čímž zdůrazňuje udělení každého stupně zasvěcením, a „tradiční", čímž se odvolává na dávné tradice a poslání celého Řádu.

Ritus je dále charakteristický tím, že své adepty vede k rozsáhlé a hluboké práci na sobě samých, což je způsobeno poměrně vysokým počtem stupňů. Každý stupeň si žádá, aby se do něj zednář sám zasvětil a pronikl do jeho skrytého významu prostřednictvím toho, co je mu během iniciace zjeveno či sděleno. Mocnosti (symbolické i vyšších stupňů), které v tomto Ritu pracují, se ve své zednářské práci zaměřují především na individualitu a osobnost člověka–zednáře.

Veliký Orient Český vznikl v roce 1993 vyčleněním tří lóží velkolóže Velikého Orientu Francouzského, které pod jeho záštitou vytvořily novou samostatnou velkolóži, tvořenou právě pěti lóžemi. Lóže Velkého Orientu se roku 2004 sjednotily s Velkou lóží České republiky a Velký Orient český zanikl. Veliká lóže České republiky se vzájemně uznává se 155 regulérními a uznanými Velikými lóžemi z celého světa. Od roku 2004 se počet lóží rozšířil na 23.

• Lóže č.01 Národ (Praha)
• Lóže č.02 Dílo (Praha)
• Lóže č.03 Most (Praha)
• Lóže č.04 U tří hvězd (Praha)
• Lóže č.05 Josef Dobrovský (Plzeň)
• Lóže č.06 Ján Kollár (Praha) - toho času uspaná
• Lóže č.07 Alfons Mucha (Praha) - francouzsky hovořící
• Lóže č.08 Goethe v údolí míru (Mariánské Lázně) - pracuje dvojjazyčně - česky a německy
• Lóže č.09 Quatuor coronati (Praha) - badatelská lóže
• Lóže č.10 U vycházejícího Slunce (Brno)
• Lóže č.11 Kosmopolis // VLS (Bratislava)
• Lóže č.12 Hiram (Praha) - anglicky hovořící
• Lóže č.13 La Sincérité (Praha) - německy hovořící
• Lóže č.14 Libertas // VLS (Bratislava)
• Lóže č.15 Comenius 17.11.1989 (Praha)
• Lóže č.16 Dílna lidskosti (Praha)
• Lóže č.17 Cestou světla (Brno)
• Lóže č.18 Humanizmus // VLS (Bratislava)
• Lóže č.19 Lux in tenebris (Ostrava)
• Lóže č.20 Petra Solaris (Praha)
• Lóže č.21 Sibi et posteris (Praha)
• Lóže č.22 Santini (Praha) - italsky hovořící
• Lóže č.23 Templum Sapientiae (Brno)
• Lóže č.24 Bratrství (Podivín) - toho času uspaná
• Lóže č.25 Lasenic (Praha)
• Lóže č.26 Josef Gočár (Hradec Králové)
• Lóže č.27 Lafayettova na třech rovinách (Olomouc)
• Veliká lóže České republiky (Praha)

Nejvyšší Rada 33° a posledního stupně obřadu Skotského řádu svobodných zednářů starého a přijatého pro Českou republiku. Založeno 1922.

V České republice je v současnosti přes pět set svobodných zednářů.

V České republice existuje také tzv. smíšené zednářství, v jehož rámci je do lóže umožněn i vstup žen. Tuto větev zednářství v ČR reprezentuje velkolóže Humanitas Bohemia. Její nejstarší lóží je lóže Dobrovský.

Viz také

• Tschechien
• Cz: VLČR lóží
• Cz: Probíhající rekonstrukce sochy F.L. Schrödera

Links

• Wikipedia https://cs.wikipedia.org/wiki/Svobodn%C3%A9_zedn%C3%A1%C5%99stv%C3%AD

In other Languages